SkupinaDiskografieClankyPrekladyGuestbook & FórumLinkyKontakt

Články
 
Tento rozhovor je převzatý z magazínu Whiplash, www.whiplashmag.net
 
Hammerfall - "Všechno je jedno velké divadlo"
 

Při pátrání po příčinách comebacku pravověrného heavy metalu, který na metalovou scénu vkročil v polovině 90. let razantně silou svých heroických fantasy hrdinů, bychom brzy narazili na jméno švédských kovotepců HAMMERFALL. Těžko bychom pohledali jiné seskupení, jehož jméno by bylo s návratem HM stylu vyslovováno tak často a s takovým respektem, jako právě HAMMERFALL. Připomeňme si, že HAMMERFALL založilo v roce 1993 několik členů In Flames, Dark Tranquillity a Jester Race. V roce 1996 nastoupil do kapely výrazný vokalista Joacim Cans, s nímž byl také natočen debut „Glory To The Brave“. Ten zaznamenal mezi fanoušky bombastický úspěch a spustil nekontrolovatelně se šířící lavinu obnoveného zájmu o heavy metal. Od té doby se HAMMERFALL činí pilně jako včeličky, nyní v říjnu jim vychází v pořadí čtvrtý dlouhohrající opus “Crimson Thunder“. Po pěti letech jsem měl opět možnost si příjemně popovídat s ukecaným zpěvákem Joacimem Cansem.

 
Když se tak dívám na vaši dosavadní diskografii, musím říct, že jste zatraceně tvrdě pracující kapela. Od roku 1997 máte na kontě 4 regulérní alba, spoustu EP, miniCD, VHS, DVD… Umíte vůbec odpočívat, nebo potřebujete pro svou kreativitu permanentní pracovní zápřah?

No, já bych to až tak superlativně neviděl, haha. Od ´97 jsme vydali pouze čtyři alba, jinak se činila spíše naše vydavatelská firma (smích). Takže si fakt nemyslím, že bychom byli až tak pilní. Právě naopak, jsme celkem líná banda, která se musí občas do práce i nutit, haha. Vezmi si, že existují skupiny, které vydávají jedno i více alb ročně.

To ano, ovšem jsou i takové, co vydají jedno album za 5 let, ale to by bylo na jinou debatu. Mohl bys nám okomentovat ve stručnosti všechna alba, která jste dosud vydali?

Prvotina „Glory To The Brave“ určitě nebyla špatným elpíčkem, ale přece jen jsme tehdy byli ještě poměrně nezkušení, snad i naivní, vše jsme to nahráli během 16 dní. Na druhém počinu „Legacy Of Kings“ jsme se snažili vyvarovat těch počátečních přehmatů a omylů, také jsme si mohli dovolit delší pobyt ve studiu, neboť jsme od firmy dostali nesrovnatelně více financí. Třetí LP „Renegade“ bylo naším zatím komerčně nejúspěšnějším albem, nicméně se nám zdá být z dnešního pohledu dost vyměklé a podbízivé. Proto jsme na novince „Crimson Thunder“ přitvrdili, je to asi náš nejúdernější počin. Navíc jsme se hodně orientovali na vokály, přidali jsme mohutné sbory, chorály a další aspekty, které jsme předtím v takové míře nikdy nepoužili.

Takže jste se před komponováním písní na novinku sešli a řekli si něco ve smyslu: „Dobrá, udělejme to nyní trochu jinak než obvykle, přitvrdíme atd…“?

Ne, to ne! Takhle to nikdy neděláme. Nesedneme a neplánujeme, to už by pak nebyl HAMMERFALL. Víš, hudba je hlavní náplní našich  životů, hrajeme ji tak, jak ji cítíme, a v tom nemá kalkul nebo vypočítavost co pohledávat. Prostě to není náš styl práce, spoléháme na spontánní tvořivost každého z nás. Jen tak to může mezi námi fungovat jak na hudební, tak na mezilidské bázi.

Již jsi zmínil, a já s tebou v tomto ohledu plně souhlasím, že nové album „Crimson Thunder“ je tvrdší než jeho předchůdci. V úvodní skladbě „Riders Of The Storm“ dokonce cítím výrazný odkaz rané tvorby Accept…

Ano, raná tvorba Accept je vskutku velmi inspirativním zdrojem, což jsme se ostatně nikdy nestyděli přiznat. Nahrávali jsme i jeden tribut Accept a já měl tu čest se dvakrát setkat s Udem Dirkschneiderem a zazpívat si s ním pár duetů. Setkal jsem se i s ostatními členy této německé legendy a mám na to velmi příjemné a milé vzpomínky.

Zůstáváte tedy i nadále otevřeni jiným hudebním vlivům, nebo se již inspiracím „zvenčí“ snažíte spíše vyvarovat?

Ano, jsme i nadále otevřeni jiným hudebním vlivům, ale není to cíleně. Jak jsem už zmínil, všichni v kapele hudbou žijeme, takže doma v soukromí už není moc nálada ani čas na poslech CD, kazet, rádia apod. Ale umíme naslouchat mnoha hudebním stylům, poslechneme si skoro vše, třeba i švédský folk.

Aktuální počin jste odletěli nahrávat až na Kanárské ostrovy, konkrétně do studií Mi Sueno v Tenerife. Proč tak daleko?

Těch důvodů bylo více. Předně nám to nabídl renomovaný producent Charlie Bauerfeind, a potom také majitel studií, což není nikdo jiný než Andy Deris, zpěvák Helloween. Andy nám poskytl studio s veškerým možným komfortem a navíc mi jako kolega z branže prozradil, že podnebí a vlhký mořský vzduch na Kanárských ostrovech mají blahodárný vliv na hlasivky, což jsem jako vokalista nemohl přeslechnout, haha. Bohužel to mělo jednu vadu na kráse – skoro po celou dobu pobytu vládlo na Kanárech dost nevlídné, deštivé a sychravé počasí, jaké v tom ročním období místní obyvatelé nezažili dobrých 15 let. Prostě pech, ale jinak to tam bylo opravdu super.

Za svou osobu mohu říct, že opravdu oceňuji vaše přitvrzení, s kterým se na novém opusu prezentujete, přesto si neodpustím jedno rýpnutí, a to na adresu obalu LP. Rytíř bojující udatně s nějakým drakem - nezlob se, ale tento kýč jsme už viděli ve stovkách jiných variací jinde…

Ale vždyť celý heavy metal je jedno velké klišé, jedno obrovské hudební divadlo!!! A právě proto jej má tolik lidí rádo! I naše nové texty jsou čiré klišé, ale znovu připomínám, v našem případě jde o heavy metal, tedy o zábavu, teatrálnost, fantasy, dobrou hudbu! Za naší existencí není třeba hledat něco složitého či filozofujícího… Jinak k tomu obalu, na náš podnět jej udělal jeden respektovaný tvůrce počítačových her a nám se to líbí.

Dobře, beru tvé argumenty, přesto ruku na srdce – nemyslíš si, že současná heavy metalová scéna je již přeplácána kapelami, které hrají laciný a směsný x-tý odvar HM, jaký stvořili třeba Manowar, Judas Priest a další?

Ano, máš pravdu, těch kapel je už skutečně příliš. Vezmi si například libovolný metalový magazín – každý měsíc je v něm recenzováno nějakých 60-70 nových alb. To si přece nemůže dovolit koupit žádný fanoušek! Myslím si, že firmy by měly být mnohdy při výběru nových kapel poněkud odpovědnější a uvážlivější. Vydává se mnoho odvarů, na druhou stranu kvalitní kapely kolikrát nemohou sehnat kontrakt po několik let… Zpět k tvé otázce – o budoucnosti kapely vždy nakonec rozhodnou ti nejpovolanější, a to jsou fanoušci.

Na závěr nám prozraď, jaké plány vás čekají do konce tohoto roku?

Za pár dní vyrážíme na americké šestitýdenní turné, které budeme otevírat pro Ronnieho James Dia, na což se všichni hrozně těšíme. Po návratu z USA nás čeká turné po Evropě, příští rok Japonsko a Latinská Amerika, no a pak už nastane čas letních festivalů. Mohu ti říct, že můj diář je narvaný až do srpna příštího roku, haha…

Radek Bubeníček